Jiří Rybář: Obchodník s uměním

…„Obchodovat s výtvarným uměním bylo vždy mé tajné přání,“ říká Jiří Rybář, majitel 1. Art Consultingu Brno, jedné z našich nejúspěšnějších aukčních síní. Za dvě desítky let své existence nastavil tento aukcionář hned několik cenových rekordů, ať už šlo o práce Kokoschky, Kupky, Zrzavého či žijících autorů, jako je Zdeněk Sýkora.


Založil jste a vedete jednu z našich nejlepších aukčních síní, jaký je na to recept?
Na českém trhu působíme již 20 let a za ty roky jsme se zapsali do povědomí jak sběratelů, tak vlastníků mimořádných uměleckých děl. Možná je to i tím, že to po celou dobu u nás bezproblémově funguje na té nejvyšší možné úrovni. Největším oceněním naší práce je to, když nás spokojený klient doporučí svým známým.


I když jste měl sám k umění vždy blízko, dokázal jste si někdy za minulého režimu představit, že s nímjednou budete obchodovat na profesionální úrovni?
Určitě ne, spíš jsem si myslel, že zůstanu u muziky, kterou jsem se třicet let živil. Ale tajným přáním to bylo, a tak to mám a můžu si to plně užívat.


Kdy přišla myšlenka na založení aukční síně?
Založit aukční síň mne napadlo v letech 1995–96. Zjistil jsem, že u nás aukční trh hodně skomírá, a je, oproti zahraničí, špatně chápán. V té době dávaly aukční společnosti do aukce spíše ta díla, která neprodaly ve svých galeriích. A my jsme naopak nabídli to nejlepší, co se nám podařilo sehnat. A hned po druhé aukci jsme se stali nejúspěšnější aukční síní u nás. Ale již po první aukci noviny psaly: „Brněnský útok na Prahu“ a podobně znějící články.


Jaká jsou největší úskalí českého trhu s uměním? Dokážu si představit, že to jsou falza, možná praxe znalců umění…
Částečným úskalím mohou být falza, ale pokud se k tomu přistupuje s odpovědností, rozumem a částečnou pokorou, tak se tento problém eliminuje na minimum. Samozřejmě problém je i se znalci. Je dobré si vytipovat na různé malířské směry či projevy toho pravého experta a přizvat si na pomoc i zkušeného sběratele – specialistu patřičného žánru. Já si ale z devadesáti procent umím poradit sám.


Jsou lidé, kteří tvrdí, že poznají pravé dílo od falza pouhým okem, jak na ně dílo působí. Co si o tom myslíte?
Za dvacetiletou zkušenost jsem poznal zatí, jen dva lidi, kterým se dá věřit, že na první pohled poznají originál. Nicméně bych doporučoval na tom nestavět. Nic se nesmí dělat pod tlakem, narychlo. Od toho pak odcházím. Na některé věci se také musím dívat s časovým odstupem, vracet se k nim a s rozhodnutím čekat tak dlouho, až si budu stoprocentně jistý.


Na historii prodeje kterého díla nejraději/ nejméně rád vzpomínáte?
V mých vzpomínkách určitě dlouho zůstane dražba obrazu Élévation od Františka Kupky, který z 12 milionů vystoupal během pár minut na 22,1 milionu korun, s aukční přirážkou to bylo 23,2 milionu korun. Nejméně rád vzpomínám na prodej těch skvělých obrazů, které jsem si sám nemohl koupit.

V době mezi válkami zde bylo mnoho významných sbírek umění, sbírala elita společnosti, továrníci, právníci, lékaři. Cítíte, že se něco podobného začíná dít i dnes? Považují lidé umění znovu, alespoň v určitých sociálních skupinách, za důležitou součást života?
Určitě, tradice sběratelství v tomto středoevropském prostoru je velmi silná, pro mnoho lidí je to dnes opět součást životního stylu i duchovní potřeby. Některým „rychlozbohatlíkům“ to pomáhá, přestože k tomu intelektuálně ještě nedorostli, zařadit se do nejvyšších pater společenských.


Čímsi vysvětlujete, že Češi sbírají hlavně modernu, současné umění stojí trochu stranou? Vyžaduje snad větší odvahu, pokročilejší znalost umění a sběratelskou praxi, nebo mladšího a sportovnějšího sběratelského ducha?
Já bych to takhle jednoznačně neviděl. Mnoho kupců se zajímá o současné umění a kupuje ho, nakonec žijeme v 21. století a moderní interiéry, až na výjimky, hůře snáší tradiční výtvarné projevy. To, že se moderna a klasická moderna pohybuje v těch nejvyšších cenách a je tolik žádána, je způsobeno také tím, že autoři těchto děl\ jsou již prověřenou kvalitou a jsou již nesmazatelně zapsáni v historických přehledech. Podíleli se na nejpřevratnějších událostech ve výtvarné historii v období od konce 19. do konce první poloviny 20. století. Vždyť do té doby(zase až na výjimky) výtvarné umění sloužilo církvi, šlechtě nebo se snažilo být co nejdokonalejší ve svém technickém provedení, či být tzv. „pěkné“ apod.


Blíží se Vaše další večerní aukce, tedy speciální aukce špičkových položek. Co na ní nabídnete?
28. dubna večer zahájíme již třetí EVENING SALE Prague, exkluzivní aukci toho nejlepšího, co trh v současné chvíli nabízí. Začínáme zakladatelemčeského baroka Karlem Škrétou a jeho dílem„Zlický kníže Radslav se pokořuje sv. Václavovi.“ Obraz pochází z Lobkowiczké zámecké obrazárny v Mělníce. Dále to budou obrazy ze sbírky továrníka J. Waldese, z největší sbírky restituované z Národní galerie v Praze, jmenovitě práce N. Grunda, A. B. Piepenhagena, A. Muchy, či obrazy klasické moderny, např. F. Kupky či skupiny OSMA. Nabídneme i surrealistu J. Štyrského, Skupinu 42, K. Lhotáka, stejně jako nejvýznačnější malíře druhé poloviny 20. století, jako je Mikuláš Medek, Václav Boštík, či prvního laureáta ceny Jindřicha Chalupeckého Vladimíra Kokoliu. Doufám, že to zase bude večer s velkým „V“!

Děkuji za rozhovor. Marina Votrubová, Art Banking









Jiří Rybář s obrazem Františka Kupy Élévation (Výšky) IV z roku 1938 

Archiv